Delta Dunaje

Delta Dunaje 2010 - část I.

23.6.2010

Delta volá...

Tak jako každý rok jsem celou zimu slyšel vzdálené volání, které k jaru ještě zesílilo... Věděl jsem, že to znamená jen jedno - Delta volá !  Je to u mě asi trochu jak říkají kamarádi - "delta je diagnoza"... ;)  Ten kouzelný kout s nedotčeným bohatstvím přírody, srdečnými, přátelskými lidmi a nekonečným množstvím všelijaké krásné i protivné "havěti" se prostě musí zažít... Bohužel se delta mění a "modernizuje" každým dnem a jde to tam hrozně rychle - cesty se asfaltují, všude se budují chodníky ze zámkovky, staví se nové domy,... Je to ale pochopitelné a je to na celém světě, lidi chtějí komfort a pohodlí. Proto si chci deltu užít dokud to jde takovou jaká je, se vším všudy. Za pár let to třeba bude už jen několik skanzenů s organizovanou prohlídkou, tak jak je to ve zbytku "moderní" Evropy... :(

Přípravy na cestu.

 

 Po cestách z minulých let jsem měl "jakž - takž" představu co bych v deltě rád viděl a zažil. Tentokrát mě to hlavně táhlo na vodu, kde je delta překrásná a ještě opravdu hodně nedotčená civilizací. Po dřívějších zkušenostech jsem se vydal cestou vlastního člunu. Je to sice náročnější na dopravu ale ta následná volnost a nezávislost v nekonečných kanálech a jezerech delty to nesčetněkrát vynahradí !

  Je sice pravdou, že je možné si pronajmout člun s průvodcem přímo na místě ( sám jsem to také několikrát vyzkoušel ) ale to nemá s fotografickou výpravou naprosto nic společného. Průvodci jsou zvyklí vozit turisty na vyhlídkové jízdy a ani při nejlepší vůli nepochopí proč chcete stát dvě hodiny u zarostlé zátočiny a čekat na nějaké ptáky nebo se k jiným plížit pomocí vesel... :) A vůbec už si nedovedu představit několikadenní cestu s přespáváním uvnitř delty a u moře, bez každodenního návratu...

Nehledě na to, že na několikadenní výpravu je dobré mít loď tak trochu zařízenou a vybavenou "na míru" - už jen taková stříška proti slunci nebo dešti dokáže potěšit...o dalším ani nemluvě... ;)

  Celou zimu jsem se tedy ( díky loňským cenným zkušenostem ) po volných chvilkách snažil upravit člun k co nejlepší funkčnosti. S pomocí skvělých "fachmanů" a odborníků se podařilo vyvinout a vyrobit několik "vychytávek", které teď čekají na zatěžkávací zkoušky v terénu ! :)

 
 
 
 

Vyrážíme !

Slovo dalo slovo a spolu se stejně "postiženými" kolegy jsme se domluvili na společném termínu odjezdu. Naházel jsem tedy jednoho rána pár věcí do auta, připojil vlek s lodí a vyrazil / kéž by to bylo tak snadné...o těch nekonečných přípravách raději pomlčím... ;) /

Při příjezdu k Brnu mi přišla SMS ať jedu směrem k výstavišti a až uvidím "albánského uprchlíka" u rodinného majetku, ať zastavím. Po chvíli jsem zahlédl něco jako vysypaný kontejner...byl jsem na místě :)  Vše se zdárně podařilo nacpat do lodi a my vyrazili směr Břeclav, kde se procedura s nakládkou ještě jedenkrát zopakovala...

Nic už nebránilo vyrazit za voláním delty !

 
 
 
 

Cesta

 

Cesta poměrně hezky utíkala, nebylo žádné vedro a řešila se společná témata. Na Slovenské hranici potěšila možnost zakoupení místní a zároveň i maďarské dálniční známky. První překvapení na nás čekalo až u Györu v podobě stojící dálnice ve všech pruzích... Po delším čekání jsme se dozvěděli, že vinou záplav je cesta dál neprůjezdná. Začali jsme tedy pomocí GPS hledat nějakou objížďku různými přilehlými vesničkami. Museli jsme vypadat dost odhodlaně - s terénním autem a lodí za zády :) , nicméně nás místní příslušníci vždy vrátili zpět... Když už to vypadalo, že se snad budeme muset nalodit a pokračovat po Dunaji, objevila se neuzavřená cesta. Na nic jsme nečekali a uháněli, abychom byli so nejdříve na druhém břehu a pokračovali k rumunské hranici.

 
 
 
 

Rumunsko

 

Přespání u benzinové pumpy v autě, v poloze skrčence, nepatřilo mezi silnější zážitky ale alespoň jsme brzo vyrazili na další cestu. Stále bylo zataženo, chladno a poprchávalo, na cestu ideální. Po přejezdu rumunské hranice v Nadlacu a prokličkováním všudypřítomnými hnědými "sympaťáky", kteří vám vnucují vše od směnárny po h-papír a když odmítáte, ukazují vám svoje sbírky minerálů velikosti pěsti počínaje... ;)  Doporučuji ale nezastavovat v žádném případě !!

Cca o dva kilometry dál totiž koupíte silniční kupon a vyměníte peníze uplně v klidu v "kamenné" směnárničce.

  Jízda rumunskem pak probíhala tradičně, je stále na co se dívat, provoz byl v rozumných mezích, počasí prima. Jeli jsme oblíbenou trasou Arad - Sibiu - Pitesti - Bukurest - Tulcea, s nezbytnou zastávkou na vynikající uzené vepřové koleno s fazolemi, v motorestu Boita na začátku krásného kaňonu pohořím Fägäras. Za velmi mírnou cenu veliká porce vynikající bašty, že se nemůžete ani hnout ! Zvlášť při návratu z delty se staženými žaludky se tento problém jeví neřešitelným... ;)

  Noc jsme strávili za Bukureští, po odbočení z dálnice. Ráno se na nás sice přišel podívat pasák se stádem ovcí a několik místních družstevníků s traktory a povozy ale na rumunech je kouzelné to, že vás respektují kdekoliv a nikdo vás neotravuje ani odnikud nevyhání jako jsme zvyklí z domova...

  

 
 
 
 

Trasa do Tulcei pak utekla jako po másle, zakoupili jsme na správě oblasti potřebná povolení a protože se začalo dělat hezky, prohlédli si i kus města. Překvapilo mě, co vše se od loňska stačilo změnit a zmodernizovat a při výjezdu z města mě dorazil pohled na moje oblíbené údolí, kde těžká technika upravovala a asfaltovala původní klikatou, prašnou cestu... Nad údolím pak vyrostl i nový, mohutný vysílač. Vůbec celá cesta dál k Murighiolu byla jedno velké překvapení - nová silnice, v každé vesničce se budovaly chodníky ze zámkovky, nové můstky, příkopy,... A něco nám zcela neznámého - spousty dělníků pracujících nejen nejmodernější technikou ale i rukama a ráno od tmy večer do tmy - vše bez zoufalých přenosných semaforů, uzavírek, zdržování a zmatků ! ( Jj, dříve to šlo všechno naprosto pohodově i u nás, nyní se jen ve všem hledají problémy, složitosti a nic pořádně nejde... ). Co však zamrzelo byl pohled na rozbagrovanou většinu hnízdních stěn v okolí silnice. Je jasné, že zásypy jsou při stavbách a opravách nutné ale určitě nebyl problém "narýpat" si materiál do zásoby už před návratem ptáků na hnízdiště... :(

  Příjezd ke kamarádovi do Mahmudie byl už jen třešinkou na dortu celé cesty. Jeho úsměv a "Ahoj Libor" dokáže vynahradit jakákoliv utrpení, o vynikajícím občerstvení při večrním posezení ani nemluvím ! Tohle je ráj...

 
 
 
 
 
 
 
 

Pár dní na souši.

 

Ráno nám delta na uvítanou připravila kouzelné divadlo ( jaké zde nebývá často k vidění ), v podobě prosluněné mlhy, která se jako moře valila přes vrcholky "Rybích hor". Bohužel plynule přecházela v oblačnost a chystalo se na déšť... Zanechali jsme tedy loď v bezpečí zahrady a po střechu naloženi bagáží vyrazili na pár dní do terénu. Doufali jsme hlavně v krmící dudky ale po těch se letos nějak slehla zem...

  Vydali jsme se při pobřeží směrem na Constantu. Postupně se vyčasilo, vysvitlo slunce a čistý vzduch umožnil i výhledy do dáli. Navštívili jsme některé odlehlé vesničky a jejich zákoutí, v některých místech stále ještě stojí čas... Navečer jsme na hradě Enisala zafotili i dokrmující rodinku bělořitů. Přespali jsme u osvědčeného jezera - světe div se - bez komárů !

  Ráno následovala cesta do oblíbené lokality na pobřeží. Tady člověk potká snad vše co si jen může přát, došlo i na dudky. Letos hnízdili i ve starých rourách na močůvku... :) Strávili jsme zde skoro dva dny a nezbývalo než zatroubit k návratu na základnu a připravit se na hlavní cíl cesty - vyplutí do nekonečných vodních kanálů delty...

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 Pokračování příště...  :-)

 

 

 

 

Komentáře

jméno
email
www
GUESTBOOK_CHECKCODE2:
Opište prosím kontrolní kód:
Káťa
01.07.2010 (23:08)

Super tati!! Asi tam s tebou pojedu na nějaký z dašlích výletů;)

Tomáš Hilger email: tomas@hilgerphotography.com  www
26.06.2010 (17:09)

Libore já už se taky nemůžu dočkat, už se mi o tom i zdáWink

Honza
26.06.2010 (16:05)

"Delta volá"...

tohle heslo znám moc dobřeWink...Tak až tam zase pojedeš, pozdravuj tam, já bych se tam vydal rád zase na podzim, jaro vyšlo taky kouzelně, ale bohužel jsme neměli takové štestí na počasí a v můj (náš) oblíbený letní termín se tam bohužel díky změně firmy nedostanu Frown.

Jinak souhlasím-delta je opravdu diagnoza!

Honza

 Libor Votoček